Ranní setkání v metru

O zážitek se sobotního dopoledne se jednoduše nejde nepodělit.

Celý večer začínam velmi slibně. Blízká kamarádka po šesti letech má konečně dovolenou a svolila, že poletí naší společné kamarádce na svatbu do Argentiny. Jedním slovem nádhera. Tudíž já jako zkušenější kmet, přitáhla své rady a také spoustu letního oblečení na které se chodím kochat do skříně. Měly jsme 50% úspěšnost a na svatbu a pláž mi letí čtvery šaty. Aspoň se ohřeje část mého šatníku když ne já...

Samozřejmě, že celým večerem nás provázela láhvinka mého oblíbeného Cinzana bianca. Ale protože kamarádka měla rande, já potřebovala na poštu s balíčky a čekaly na mě další ženské a tentokrát z VOŠ, další zastávka byla u jedné z nich, s přítelem nově nastěhované na náměstí Jiřího z Poděbrad. Musím uznat, že byty s vysokým stropem se mi budou vždy líbit, jen jsem si to připomněla... pokračujíc nad další lahvinkou a občerstvením jsme se přesunuly do města...abych to však zkrátila, dorazily jsme okolo 2 ranní domů. Pravdou je, že vidět nejhorší = opilá žena...

Moje ranní vstávání však bylo nečekaně příjemné, ač na řízení auta bych si opravdu netroufla... jdu takhle to doho metra na Jiřáku a na zvláštní pohledy už jsem zvyklá... Moje perličková čelenka a růžový melír asi trochu šokovali některé cestující. Překvapením však bylo, když ke mě přišel kluk (očividně mladší než já) s prosbou, když mi řekne telefonní číslo...já si ho zapamatuji a pak mu ho zase povím... moc mi to nedocházelo, ale budiž, s úsměvem jsem kývla držíc mobilní telefon v ruce. Spustil, já nadiktovala zpět, ale s tím měl trošku potíž. Začala jsem tedy konverzovat: "Ty máš ze včerejšího dne asi ještě hodně nakoupíno, viď?", na to se usmál a odvětil "no, já už jsem ale spal", "já také", sdělila jsem mu novinku v 10 dopoledne...
No nic, nabídla jsem čokoládu, kterou jsem od rána mlsala, dal si taky...

"Kam jedeš?", zeptal se mě. "na Prosek ke kamarádce, takže na Muzeum". "Ok já do Vysočan"... pak se mě ptal na čelenku a přišla obligátní otázka 21. století: "Máš Facebook?", já : "ano mám, ale je spíš pracovní"... Jeho odpověď mě však rozesmála: "Já jsem tam jako Jacek Klacek", na to, já, že jako "Jane Bond"...to očividně rozesmálo jeho... fifty fifty, že?...
Těsně, než jsem vystoupila na stanici Muzeum se mě však zeptal :"Jseš stará?"... musím říct, že metro si asi ťukalo na čelo (jak jsem se smála), jelikož takhle položenou otázku ohledně věku jsem ještě nikdy neslyšela. Odpověděla jsem, že nevím... Na to však pokračoval: "No jestli ti je víc než 25, tak jsi stará" :D


Neberu si věci osobně, bylo to neskutečně vtipné ráno a jen jsem se o tento zážitek pořebovala podělit....pokud vám je víc jak 25, Jacek Klacek říká, že jste staré...asi bychom se měly nad sebou zamyslet :D

Přeji příjemnou neděli.