Úvodem vás chci pozdravit a poděkovat, že vám stojí za to číst tento blog. Moje soukromé myšlenky se občas derou na povrch natolik, že je sepíšu a tedy tentokrát se o ně i podělím.
Nevím přesně kde začít. Asi je to moment, kdy už i moje tělo vypíná a těší se na víkend, kdy bude volno a dopřeju mu zasloužený odpočinek v podobě spánku.
Nerada se vyjadřuji k určitým tématům, jedno z nich je politika. Všichni však asi tento rok a letošní Vánoce budeme vnímat trochu smutně. Někdo více, někdo méně. Budu citovat dvě moje kamarádky, jelikož sama (ač na papíru diplomovaná z diplomacie) nevím jak se v určitých momentech vyjádřit. Jsem takový slon v porcelánu.
Jedna z mých kamarádek tedy řekla: "Je zvláštní jak vás zasáhne úmrtí někoho, s kým jste se nikdy nepoznali."
Při posledních opravdu hodně hektických a vypjatých dnech nabývám spíše dojmu, že Vánoce nejsou svátkem klidu a pohody, naopak spíše deprese a spěchu. To zase okomentovala jiná moje dobrá kamarádka slovy: " Je to hrozný, ale zase na jednu stranu se aspoň lidé zastaví a budou mít chvíli čas si uvědomit určité věci."
Osobně tedy zpět k panice doby narození Krista. V úterý jsem měla čas se alepoň na chvíli vypravit do města a podívat se po vhodné inspiraci, čím obdarovat své blízké. Moc jsem však neulovila, vlastně vůbec nic. Tak mne napadá, proč se z toho všeho dělá taková nafouknutá bublina a mám vnitřní špatný pocit, že ti nejbližší nic nedostanou? Nevím... ač se snažím hledat odpověď, nenacházím ji.
V pátek to tedy vypadá, že konečně po odevzdání poslední zakázky někdy odpoledne vypínám systém a jdu nakoupit na salát. Tradičně ho dělám několik kilogramů pro celou rodinku. Můj táta si ho chválí už několik let, že je prý lepší než maminky :) Asi budu brát tohle jako nejkrásnější dárek, bez nutnosti darování hmotných statků :) Tatínku, nic mi prosím tedy nedávej :)))
A tímto navazuji na ten nejkrásnější předvánoční dárek, který jsem od něj dostala. Můj táta nikdy nebyl pro variantu, dcera-návrhářka, potažmo "umělkyně" (ač se za ni nepovažuji). Proto jsem dostala od něj to nejkrásnější uznání pře několika dny. Čtěte níže:
Moje dcera
Moje dcera vyjimečně
tvoří mnoho zázraků
mysl ženám dívce slečně
povznese do oblaků
Moje dcera kouzla umí
nápadů má tisíce
módní módu módě dává
miluje ji nejvíce
Moje dcera píše básně
píše básně do vlasů
já tu krásu krásně vnímám
v neskutečném úžasu
Přeji vám tedy co nejméně stresu a co nejvíce pohody a jak říkávala moje babička (určitě to všichni znáte): "Když nejde o život, jde o h..." :)))
